Nastavení tisku

Zavřít tisk

Hron

Zvolen – Revište, Délka: 41 km

Vodácká navigace
www.vodackanavigace.cz
Most silniční Zvolen −980 m
1 km
Most silniční Zvolen 0 m
200 m
Most železniční Zvolen 200 m
Most silniční Zvolen 200 m
100 m
Přítok Slatina řeka přitéká z levé strany Zvolen 290 m
3,3 km
Most technický 3,6 km
500 m
Tábořiště Budča pravý břeh 4,1 km
Tábořiště prochází rekonstrukci (léto 2020), ale je v provozu.
1,5 km
Most silniční 5,6 km
2,6 km
Most silniční Hronská Breznica 8,2 km
900 m
Most železniční Hronská Breznica 9,1 km
800 m
Most pro pěší Hronská Breznica 10 km
500 m
Jez Hronská Dúbrava Hronská Dúbrava 10,5 km
Kolmý jez, výška 3,5 m, vpravo elektrárna, vlevo retardérka. Pozor, v půlce retardérky kámen.
3,2 km
Tábořište & Pub Stanica Camden pravý břeh Trnavá Hora 13,6 km
Most silniční Trnavá Hora 13,6 km
4,1 km
Most silniční 17,7 km
1,3 km
Zřícenina hradu Šášov levý břeh (200m) 19 km
Šášovský hrad (hrad Šášov) je rozlehlá zřícenina hradu na strmém levobřežním bradle přímo nad tokem Hronu v nadmořské výšce 340 metrů přímo nad vesnicí Šášovské Podhradie (dnes městská část Žiaru nad Hronom).
Královský hrad se připomíná v roce 1253 jako majetek bratrů de Vancha, z nichž Štěpán byl ostřihomským arcibiskupem. Spolu s hradem Revište, situovaným jižněji na druhém břehu Hronu, chránil průchod a cestu do hornické oblasti, především do Banské Štiavnice a asi i proto ho získal v roce 1320 štiavnický komorský hrabě. Hrad se stal střediskem panství Šášov. V době gotiky a renesance často měnil majitele. Král Zikmund ho daroval v roce 1424 královně Barboře, v roce 1447 ho vlastnil Jan Jiskra. Královna Beatrix, manželka krále Matyáše Korvína, ho v roce 1490 darovala Dóciům, kteří ho vlastnili do vymření rodu v roce 1647. V roce 1650 získal hradní panství koupí Gašpar Lipai. Za tököliovského povstání v roce 1677 se povstalci zmocnili hradu a vyplenili ho. Od té doby byl ve správě eráru, a protože už ztratil svou obrannou funkci, od 18. století pustl.
Nejvýše položený gotický palác, který tvoří základ horního hradu, často přestavovali. Na dlouhém úzkém vnitřním dvoře byly rozmístěny obytné budovy a na konci terasy na nejvyšším místě byl palác opatřen později trojhrannou věží. Horní hrad se svažoval směrem od paláce k nádvoří, které uzavírala velká kulatá bašta, chránící vstup do horního hradu. Před ní ležící opevněné nádvoří lemovaly obytné budovy na konci s kulatou strážní věží. Hrad byl dobře opevněn i v renesanci.
Wikipedie
1,3 km
Most silniční 20,2 km
Most železniční 20,2 km
Most silniční 20,2 km
1,9 km
Most silniční Žiar nad Hronom 22,2 km
200 m
Místo nástupu na řeku levý břeh Žiar nad Hronom 22,4 km
Vodočet Žiar nad Hronom levý břeh Žiar nad Hronom 22,4 km
200 m
Most silniční Žiar nad Hronom 22,6 km
1,5 km
Most technický Žiar nad Hronom 24,1 km
2 km
Most silniční 26 km
7,9 km
Místo nástupu na řeku levý břeh Hliník nad Hronom 34 km
Místo se využívá i na stanování. Kvůli blízkosti rychlostní silnice je však poměrně hlučné.
800 m
Most silniční Hliník nad Hronom 34,8 km
300 m
Most pro pěší Hliník nad Hronom 35 km
3,4 km
Most silniční 38,4 km
2,2 km
Místo nástupu na řeku pravý břeh 40,6 km
Revište pravý břeh (300m) 40,6 km
Hrad pochází pravděpodobně z druhé poloviny 13. století[1], kdy byl postaven spolu se Šášovským hradem na opačné straně Hronu. Jejich význam spočíval v ochraně úzkého průchodu, kterým vedla obchodní cesta k středoslovenským hornickým městům.

V listině se připomíná v roce 1265 a později v roce 1331. Právě 14. století je považováno za těžiště jeho vzniku. Je uváděn jako hrad královský. Procházel rukama několika majitelů (jágerský biskup, Jan Jiskra z Brandýsa). Ten se stal majitelem hradu v roce 1447; koncem 15. století ho manželka krále Matyáše Korvína Beatrix darovala Dóczyům, kteří se stali postrachem okolí a zaměřili svou rozpínavost zejména proti hornickým městům (nezřídka se uchylovali k obyčejným přepadům a rabování). V jejich majetku byl až do vymření rodu v roce 1647. Po tomto roce se opět spolu s okolními vesnicemi dostal do královského majetku. Po nějakou dobu ve správě jednoho z rodů z Banské Bystrice rodiny Grueberů.

Hrad byl těžce poškozen během povstání Imricha Thökölyho, ale vzápětí byl opraven. Poslední využití hradu bylo na konci 18. století, kdy se zde nacházely ubytovny vojáků. Po jejich odchodu hrad pustl a již v 19. století byl pouze ruinou. Dnes tvoří malebné zříceniny zasazené do hustého lesního porostu. Wikipedie