Hron
Vodočet Polomka – Žiar nad Hronom, Délka: 113 km
Vodácká navigacewww.vodackanavigace.cz
Neznámé
Neznámé
300 m
Neznámé
200 m
Kolmý stupeň, nebezpečný vývar. Před jezem nelze zastavit kvůli vydlážděnému korytu! Situaci prohlédnout ze břehu od předchozího stupně. Po důkladné prohlídce a zvážení svých schopností může být tento jez sjízdný.
400 m
2 km
Neznámý, vlevo náhon zkracující oblouk Hronu, v půlce náhonu elektrárna. Náhonem je plavba zákázaná. Pod jezem je při nižším stavu vody koryto často suché a je třeba 2 km koníčkovat.
100 m
3,3 km
Pokud se chcete vyhnout koníčkování lodí přes staré koryto Hronu, které obchází MVE pod Polomkou, je dobrá možnost začátku cesty pod žel. stanicí Bacúch, asi 600 m níže po proudu u nenápadného potoku, který se do Hronu vlévá zleva. Odtud je dostatek vody i při stavu na vodočtu v Polomce okolo 50 cm.
2,9 km
1,6 km
1,6 km
800 m
Kolmý jez, výška 3 m, vpravo elektrárna.
2,2 km
Výška 1 m, pod jezem ostré kameny, vlevo náhon
1,7 km
200 m
100 m
900 m
200 m
2,5 km
200 m
1 km
900 m
1 km
1,6 km
1,6 km
1,3 km
Výška 1 m, vpravo propusť, kterou je sjízdný, pokud je dostatečně zvednutá (po prohlédnutí, v propusti a těsně pod ní bývají často zaseknuté stromy). Přes kolmý stupeň nesjízdné - za nízké vody mělký betonový doskok, za vysoké vody je zde nebezpečný válec.
200 m
Most je poměrně nízko nad řekou. Za vyššího stavu vodu (nad 50 cm v Březně) si tento most předem zkontrolujte, např. při prohlížení jezu ve Chvatimechu vzdáleném cca 200 m.
Za optimálních podmínek splavný přítok Hronu v délce cca 20 km. Doporučuji pevné lodě, případně nafukovací dvojky. Není vhodný pro rafty. Minimální stav pro splutí je vodočet v Hronci 75 cm.
300 m
1,1 km
800 m
200 m
Začátek průjezdu přes Železárny Podbrezová. Domácími vodáky se tento úsek nazývá Industrial canyon. Plavba ve vysoké regulaci s nemožností vystoupení na břeh. Někdejší zprávy o železe v řece již nejsou pravdivé. Přesto je třeba dávat si pozor hlavně při jízdě podél betonových stěn, z nichž mohou trčet roxory. Úsek končí po projetí pod silničním mostem v Podbrezové.
500 m
100 m
2,4 km
Šikmý jez, výška 1 m, vpravo náhon. Přenášení po pravé straně je dost zdlouhavé a náročné. Nepřistávejte u česlí do náhonu. Ve střední části totiž česle chybí a je zde možnost vtažení lodi i s posádkou do náhonu. Na levé straně je zarostlý břeh s vysokými kopřivami a proto se na přenášení využívá jen výjimečně. Nejjednodušší je jez sjet. Za vyšší vody zalévá otevřené lodě a vyžaduje už nějaké vodácké dovednosti pro bezpečné splutí.
200 m
2,9 km
Pozor, na mostních pilířích dost často bývá nachytané dřevo, resp. celé stromy. Průplav mezi nimi může být občas složitější.
2,7 km
300 m
600 m
100 m
300 m
500 m
300 m
3,5 km
300 m
300 m
Železniční most pod kterým se nacházejí pilíře ze starého mostu. Jezdit u pravého břehu!!!
1,1 km
Skála, pod kterou táhne proud. Jde však jen o psychický pocit, loď se pod skálou stočí a bez problémů projede, jen se nesmíte odklonit od skály a tím loď převrátit. Za vyšší vody lze jezdit vlevo okolo ostrova, kde je průjezd jednodušší. Možnost skákání ze skály.
300 m
1 km
K dispozici 2 suché záchody a ohniště.
100 m
2,1 km
400 m
Pozor, k motorestu se prochází přes železniční trať.
700 m
2,3 km
Pravotočivá zatáčka, kde silný proud táhne loď na velký kámen. Je třeba nenechat se strhnout proudem a včas se dostat vpravo od kamene.
1,3 km
1,2 km
500 m
1,6 km
Sypaný jez, výška 1 m, náhon vpravo. V levé části vytvořena široká propusť pro pohodlné sjíždění.
2,7 km
Celkem vypečený přírodní stupeň. Za velké vody na konci jazyku zalévající válec. Za malé vody je potřeba jezdit v levé části řeky (v pravé jsou ostré kameny) a směřovat na pravou stranu, trochu náročnější technický průjezd mezi kameny.
1,1 km
Z města Banská Bystrica je dobrý přístup MHD, případně vlakem do stanice Šalková a pak po levé straně Hrona nad mostem.
800 m
Kolmý jez s šikmou tabulí a menším skokem dole, výška 3 m, vpravo náhon.
2,4 km
1,1 km
Kousek nad jsezem schůdky přes povodňovou bariéru.
Šikmý jez, v pravé části široký jazyk, výška 0,5 m.
300 m
100 m
100 m
400 m
400 m
500 m
100 m
1,5 km
200 m
1,5 km
1,1 km
2,2 km
Za velké vody vlny až 2 m. Případné přenášení po levé straně.
1,2 km
700 m
1,5 km
Dřevěný artikulární kostel je artikulární evangelický kostel v obci Hronsek, který je jako ukázka slovenské dřevěné sakrální architektury zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO v rámci Dřevěných chrámů ve slovenské části Karpat.
Protestantské církevní obřady v Hronseku probíhaly do roku 1726 v místním renesančním zámku. Když už vyhrazené prostory pro obyvatele širokého okolí nepostačovaly, bylo rozhodnuto o výstavbě nového artikulárního kostela. Hronsek byl vybrán jako spádová obec severní části Zvolenské stolice. Pro jižní část to byl podobný kostel v Ostré Lúke.
V době stavby artikulárních chrámů habsburští úředníci dělali vše pro to, aby snížili trvanlivost protestantských církevních staveb. Svévolným překrucováním šopronských artikulí ještě zpřísňovali i tak omezující sankce. Pro stavbu v Hronseku bylo vybráno místo, kde byly v okolí bažiny a v bezprostřední blízkosti řeka Hron. Stavba přesto nebyla nikdy zatopena. Jedním z dalších požadavků bylo, aby všichni návštěvníci měli místo k sezení.
Stavba kostela začala 23. října 1725 a na podzim 1726 byla dokončena. Jméno autora projektu není známo. Kostel je postaven ve tvaru kříže. Delší rameno kříže má délku 23 m, kratší má 18 m, výška kostela je 8 m. Stavba je hrázděné dřevěné konstrukce z masivního dubového a modřínového dřeva.
Unikátní je použití klasické spojovací techniky hlavních nosných prvků, které jsou spojovány klasickými tesařskými spoji a dřevěnými kolíky. Vnitřní klenba kostela připomíná tvar převrácené lodi. Nacházejí se zde neobvyklé prvky skandinávské architektury, kterou charakterizuje sloupořadí v chóru zdobené iónským ornamentem a přístřešky při vstupu, podle čehož se usuzuje, že na stavbě pracovali řemeslníci z Norska či Švédska. Jedinečné je i amfiteatrální uspořádání lavic na emporách.
Oltář kostela má šest vyměnitelných obrazů. Obrazy jsou z roku 1771 od mistra Samuela Kialoviče. Nad oltářem jsou andělé držící erby šlechtických rodin z okolí, které podporovaly evangelickou církev. Varhany jsou dílem mistra Martina Podkonického z Banské Bystrice. Patří mezi vzácné barokní varhany a pocházejí z roku 1764. Lustr, původně pozlacený, je dar rychtáře Martina Hudce z Veľké Lúky.
Celková kapacita kostela je 1100 míst k sezení. Do kostela vede 5 vchodů, po obvodu je 30 oken. Střecha je šindelová s třemi kříži a kohoutem – symbolem křesťanské bdělosti.
V blízkosti je ve stejném stylu postavená zvonice, která vznikla současně s kostelem roku 1726. Na nádvoří jsou tři staré lípy, které byly vysázeny při vysvěcení kostela.
Dne 7. července 2008 na 32. zasedání Výboru UNESCO v kanadském Quebecu byl kostel i se zvonicí zapsán do Seznamu světového dědictví.
Wikipedie
Protestantské církevní obřady v Hronseku probíhaly do roku 1726 v místním renesančním zámku. Když už vyhrazené prostory pro obyvatele širokého okolí nepostačovaly, bylo rozhodnuto o výstavbě nového artikulárního kostela. Hronsek byl vybrán jako spádová obec severní části Zvolenské stolice. Pro jižní část to byl podobný kostel v Ostré Lúke.
V době stavby artikulárních chrámů habsburští úředníci dělali vše pro to, aby snížili trvanlivost protestantských církevních staveb. Svévolným překrucováním šopronských artikulí ještě zpřísňovali i tak omezující sankce. Pro stavbu v Hronseku bylo vybráno místo, kde byly v okolí bažiny a v bezprostřední blízkosti řeka Hron. Stavba přesto nebyla nikdy zatopena. Jedním z dalších požadavků bylo, aby všichni návštěvníci měli místo k sezení.
Stavba kostela začala 23. října 1725 a na podzim 1726 byla dokončena. Jméno autora projektu není známo. Kostel je postaven ve tvaru kříže. Delší rameno kříže má délku 23 m, kratší má 18 m, výška kostela je 8 m. Stavba je hrázděné dřevěné konstrukce z masivního dubového a modřínového dřeva.
Unikátní je použití klasické spojovací techniky hlavních nosných prvků, které jsou spojovány klasickými tesařskými spoji a dřevěnými kolíky. Vnitřní klenba kostela připomíná tvar převrácené lodi. Nacházejí se zde neobvyklé prvky skandinávské architektury, kterou charakterizuje sloupořadí v chóru zdobené iónským ornamentem a přístřešky při vstupu, podle čehož se usuzuje, že na stavbě pracovali řemeslníci z Norska či Švédska. Jedinečné je i amfiteatrální uspořádání lavic na emporách.
Oltář kostela má šest vyměnitelných obrazů. Obrazy jsou z roku 1771 od mistra Samuela Kialoviče. Nad oltářem jsou andělé držící erby šlechtických rodin z okolí, které podporovaly evangelickou církev. Varhany jsou dílem mistra Martina Podkonického z Banské Bystrice. Patří mezi vzácné barokní varhany a pocházejí z roku 1764. Lustr, původně pozlacený, je dar rychtáře Martina Hudce z Veľké Lúky.
Celková kapacita kostela je 1100 míst k sezení. Do kostela vede 5 vchodů, po obvodu je 30 oken. Střecha je šindelová s třemi kříži a kohoutem – symbolem křesťanské bdělosti.
V blízkosti je ve stejném stylu postavená zvonice, která vznikla současně s kostelem roku 1726. Na nádvoří jsou tři staré lípy, které byly vysázeny při vysvěcení kostela.
Dne 7. července 2008 na 32. zasedání Výboru UNESCO v kanadském Quebecu byl kostel i se zvonicí zapsán do Seznamu světového dědictví.
Wikipedie
2,7 km
1,7 km
4 km
Místo určené hlavně pro ukončení cesty ve Zvoleně. Nachází se asi 50 m nad mostem na pravém břehu. Pokud jsou spuštěny hradla na jezu, tak se přistává u zídky regulace v klidné vodě. Tehdy se na břehu nachází dost bláta. Při zvednutých hradlech lze přistát nad regulaci.
100 m
300 m
Kolmý jez, výška 2 m, vlevo náhon, uprostřed šlajsna.
Pozor, za vyšší vody mimo propust velký válec.
Pozor, za vyšší vody mimo propust velký válec.
400 m
Šikmý jez se skokem nahoře a velkou vlnou dole, výška 2,5 m.
Za větší vody je na horním stupni silný vracák a už horní stupeň hodně zalévá.
Za větší vody je na horním stupni silný vracák a už horní stupeň hodně zalévá.
900 m
500 m
1 km
200 m
100 m
3,3 km
500 m
Tábořiště prochází rekonstrukci (léto 2020), ale je v provozu.
1,5 km
2,6 km
900 m
800 m
500 m
Kolmý jez, výška 3,5 m, vpravo elektrárna, vlevo retardérka. Pozor, v půlce retardérky kámen.
3,2 km
4,1 km
1,3 km
Šášovský hrad (hrad Šášov) je rozlehlá zřícenina hradu na strmém levobřežním bradle přímo nad tokem Hronu v nadmořské výšce 340 metrů přímo nad vesnicí Šášovské Podhradie (dnes městská část Žiaru nad Hronom).
Královský hrad se připomíná v roce 1253 jako majetek bratrů de Vancha, z nichž Štěpán byl ostřihomským arcibiskupem. Spolu s hradem Revište, situovaným jižněji na druhém břehu Hronu, chránil průchod a cestu do hornické oblasti, především do Banské Štiavnice a asi i proto ho získal v roce 1320 štiavnický komorský hrabě. Hrad se stal střediskem panství Šášov. V době gotiky a renesance často měnil majitele. Král Zikmund ho daroval v roce 1424 královně Barboře, v roce 1447 ho vlastnil Jan Jiskra. Královna Beatrix, manželka krále Matyáše Korvína, ho v roce 1490 darovala Dóciům, kteří ho vlastnili do vymření rodu v roce 1647. V roce 1650 získal hradní panství koupí Gašpar Lipai. Za tököliovského povstání v roce 1677 se povstalci zmocnili hradu a vyplenili ho. Od té doby byl ve správě eráru, a protože už ztratil svou obrannou funkci, od 18. století pustl.
Nejvýše položený gotický palác, který tvoří základ horního hradu, často přestavovali. Na dlouhém úzkém vnitřním dvoře byly rozmístěny obytné budovy a na konci terasy na nejvyšším místě byl palác opatřen později trojhrannou věží. Horní hrad se svažoval směrem od paláce k nádvoří, které uzavírala velká kulatá bašta, chránící vstup do horního hradu. Před ní ležící opevněné nádvoří lemovaly obytné budovy na konci s kulatou strážní věží. Hrad byl dobře opevněn i v renesanci.
Wikipedie
Královský hrad se připomíná v roce 1253 jako majetek bratrů de Vancha, z nichž Štěpán byl ostřihomským arcibiskupem. Spolu s hradem Revište, situovaným jižněji na druhém břehu Hronu, chránil průchod a cestu do hornické oblasti, především do Banské Štiavnice a asi i proto ho získal v roce 1320 štiavnický komorský hrabě. Hrad se stal střediskem panství Šášov. V době gotiky a renesance často měnil majitele. Král Zikmund ho daroval v roce 1424 královně Barboře, v roce 1447 ho vlastnil Jan Jiskra. Královna Beatrix, manželka krále Matyáše Korvína, ho v roce 1490 darovala Dóciům, kteří ho vlastnili do vymření rodu v roce 1647. V roce 1650 získal hradní panství koupí Gašpar Lipai. Za tököliovského povstání v roce 1677 se povstalci zmocnili hradu a vyplenili ho. Od té doby byl ve správě eráru, a protože už ztratil svou obrannou funkci, od 18. století pustl.
Nejvýše položený gotický palác, který tvoří základ horního hradu, často přestavovali. Na dlouhém úzkém vnitřním dvoře byly rozmístěny obytné budovy a na konci terasy na nejvyšším místě byl palác opatřen později trojhrannou věží. Horní hrad se svažoval směrem od paláce k nádvoří, které uzavírala velká kulatá bašta, chránící vstup do horního hradu. Před ní ležící opevněné nádvoří lemovaly obytné budovy na konci s kulatou strážní věží. Hrad byl dobře opevněn i v renesanci.
Wikipedie
1,3 km
1,9 km
200 m
200 m
1,5 km